Zimbardův experiment je notorickou ukázkou toho, co s člověkem může udělat moc. Zimbardův, nebo také standfordský vězeňský experiment spočíval v rozdělení skupiny anonymních a zcela normálních lidí na dvě skupiny, první byla dozorcemi a druhá vězni. Dozorci se však velmi rychle začali k vězňům chovat s krutostí a experiment musel být dokonce předčasně ukončen.
Podivný experiment
Kontroverze a pochybnosti vzbuzoval již od svého počátku. To mu však nezabránilo dostat se do učebnic psychologie a ze svého autora udělat jednoho z nejslavnějších amerických psychologů. Pomohlo tomu také to, že několik týdnů po ukončení experimentu vypukla vzpoura ve vězení Attica v New Yorku, při které zemřelo 43 vězňů a dozorců.
Nedávno se však objevily nové informace o experimentu, které jej ukazují v trochu jiném světle. Americký novinář Ben Blum uvedl velký článek, který obsahuje i rozhovor s jedním z účastníků experimentu, v té době studentem a dnes forenzním psychologem Douglasem Korpim.
Bylo to celé jinak?
Korpi měl původně vézt vězeňskou vzpouru a následně se druhý den zhroutit. Mimo jiné křičel, že uvnitř celý hrozí. Sám Zimbardo o něm nedávno řekl, že během experimentu trpěl nejvíce ze všech. Ovšem Korpi se svěřil s tím, že to celé hrál.
„každý odborník musel poznat, že to hraju. A já nejsem tak dobrý herec. Chci říct, že jsem odvedl docela slušnou práci, ale byl jsem spíš hysterický než psychotický“. Vzpoura prý podle něj byla spíš zábavou bez následků. Slavný záznam svého údajného zhroucení popsal slovy: „Když ho posloucháte, můžete slyšet můj hlas. Odvádím tam skvělou práci. Kvičím a křičím a chovám se hystericky. Měl jsem prostě hrát vězně. Byl jsem dobrý zaměstnanec a tohle byly skvělé časy.“
Zimbardo měl prý původně také manipulovat s bachaři. Pravidla jejich chování měl sám určovat a tak byl celý experiment možná jen velmi povedené ochotnické divadlo. To se však dnes již nejspíše nedozvíme.
