Žít znamená utrácet. Na tom není jak známo nic divného a nenormálního. Ten, kdo chce žít úměrně panujícím poměrům, nebo kdo chce mít zajištěnu alespoň elementární existenci, se neobejde bez nákupu zboží a využívání, a tedy i uhrazování cizích služeb. A aby tu pro dotyčného podobná možnost byla, nezbývá, než si vydělávat nebo jinak získávat dostatek finančních prostředků. Protože bez těch se zkrátka nic koupit nedá.
Jenže skutečnost, že jsou člověku peníze zapotřebí, že jsou pro život v podstatě nezbytné, ještě neznamená, že je také každý má, kdykoliv je potřebuje. Peníze se totiž neválejí na ulici, jak se říká, ani nerostou na stromech, a tak je člověk odkázán právě na svoji výdělečnou činnost, respektive na některé dávky, jež tento pobírá.
A když si člověk nedokáže přijít na tolik peněz, kolika jich mu je zapotřebí? Pak má na výběr, zda chce sotva živořit, nebo zda si je od někoho půjčí. A je pochopitelné, že to posledně zmíněné je přece jenom příjemnější.
Půjčené peníze sice člověku nepatří, ale může je využít, dokud se nevzmůže a nezačne si vydělávat tolik, aby vyžil ze svého.
A kde se takové peníze půjčují? Zpravidla v některé z našich poměrně četných finančních institucí. Což je ale jenom teorie. Protože ne každý z těch, kdo nabízejí půjčky, také v určitém konkrétním případě půjčí. Poskytovatelé půjček totiž vyžadují záruky, že se jim jejich peníze po půjčení v pořádku vrátí, a ne každý ze zájemců o půjčku dokáže všude nastaveným kritériím vyhovět.
A tak přijde nejednou vhod hypotéka bez doložení příjmu nebo hypotéka bez registru. Což jsou nebankovní hypotéky, jejichž přednostmi jsou z pohledu těch půjčujících si skutečnosti jako nižší nároky, a tedy snadnější dosažitelnost. Tady se půjčuje i žadatelům, kteří nikde jinde neuspěli. A aby tu člověk uspěl, musí mít jenom příjmy postačující ke splácení a nemovitost, jíž by se za ony půjčené peníze po dobu splácení zaručil.
