Zatímco v českých luzích a hájích je chroust vzácným návštěvníkem, který za soumraku navštěvuje zahrady a dvorky domů, v Británii se stal pro zahrádkáře doslova noční můrou. Sympatický brouk se zde proměnil v terorizující hmyz, který masově okupuje jihovýchod Británie a zemědělci si s ním nevědí rady.
Chroust je zhruba 3 centimetry velký brouk, který žije 4 roky v zemi jako larva. Od konce dubna do června se ovšem vynoří ze země, aby se mohl spářit. Chroust byl v polovině 20. století téměř vyhuben kvůli používání pesticidů, ale jelikož se jejich využívání značně omezilo, stavy chroustů se opět zvyšují. To je špatnou zprávou pro zemědělce, chrousti se totiž živí listy stromů a nepohrdnou ani obilninami. Larvy zase konzumují výhradně kořínky a mohou způsobit velké finanční škody.
Chroustí teror
V Británii se chrousti přemnožili natolik, že místním lidem zpříjemňují život, někteří si stěžují, že je napadají hejna chroustů při běžné procházce. Chroust sice není nijak nebezpečný, ale být obalený mračnem hlasitých bzučivých brouků nemusí být příjemné. Chrousti nemají údajně problém dostat se do ložnice nebo obýváku, i když se utěsní okna, mnoho chroustů se dostane do domu přes komín nebo ventilaci. Pro místní jsou chrousti velký problém a jelikož dokáže jediná samice naklást až 80 vajíček, nezbývá nic jiného, než se obrátit na deratizéry, kteří jejich počet zregulují.
I když pro nás nemají chrousti žádný zvláštní užitek, v dobách středověku se jednalo o vyhledávanou pochoutku. Francouzi si nemohli odpustit smažené nebo dušené chrousty na másle a Němci si je oblíbili jako pochoutky obalené cukrem.
