Existují rodiče, kteří svým dětem neustále něco dávají a se vším jim pomáhají. Děti se tímto způsobem učí přijímat a dostávají se v podstatě do efektu loutky, která jen čeká na to, co se s ní stane. Pravdou ovšem zůstává, že se to dá změnit. Stačí jen chtít.
Jaké si to uděláš, takové to máš
Toto přísloví platí pro mnoho oblastí našeho života. Výchova dětí přitom není výjimkou. Pokud k dětem rodiče přistupují tak, že všechno dělají v podstatě za ně, děti nemusí hnout prstem. Zvyknou si na to, že rodiče jim všechno dají, obují jim boty, zaváží jim tkaničky a tak podobně.
Když už se pokusí takové děti něco udělat samy, zpravidla se setkají s nepochopením ze strany rodičů. Ti totiž mají tendenci jim okamžitě říct, že to udělali špatně (nebo ne tak, jak by si rodiče představovali). A i ta sebemenší snaha je rázem tatam.
TIP: Trápí vaše děti poruchy učení? Obraťte se na profesionální studijní centrum.
Děti potřebují pochopit, že mají zodpovědnost
Představte si, že malé dítě přijde domů. Maminka nebo tatínek otevře notýsek s úkoly a začne dítěti diktovat, co má udělat a co má kam napsat. Takový přístup příliš šťastný není.
Dítě si totiž potřebuje uvědomit, že škola je jeho odpovědností, nikoliv odpovědností jeho rodičů. Přechod ze školky do školy je pro každé dítě velký krok. Najednou si musí zvyknout na určitý režim a řád, poslouchat paní učitelku a dávat pozor na výuku.
Ze začátku je samozřejmě vhodné ukázat dítěti co a jak. Postupem času byste jej ale měli vést ke stále větší a větší zodpovědnosti. A pokud to dítě bude opravdu potřebovat, pomůžete mu.
Neupozorňujte dítě na něco, co mu nejde a v čem nevyniká. Spíše jej veďte k tomu, aby si mohlo různé činnosti zkoušet. Díky tomu bude mít radost, že něco samo dokázalo a že se mu něco povedlo.
Pokud dítě nevidí, kde je chyba, je naprosto v pořádku jej navést ke správnému řešení. Nikdy byste ale neměli dělat úkoly za ně.
Více informací ze světa vzdělávání najdete na www.basic.cz.
