Slyšeli jste již někdy o agorafobii? Jedná se o úzkostnou poruchu, která je spojena se strachem z veřejných prostranství, z míst, kde se osoba cítí bezmocně, jelikož je vystavena celému světu. Agorafobici tráví svůj život doma, ve svém bytě či domě, který jim je útočištěm a jediným místem, kde se cítí v bezpečí. Jaký je tedy život s agorafobií?
Strach vyjít ven
Osoby trpící agorafobií nevycházejí ven ze svého domu. Nemají problém s návštěvami, prací, ani s běžným životním rytmem. Potřebují jen zůstávat ve své bezpečné zóně, ve svém domově. Název agorafobie pochází ze spojení dvou řeckých slov, a to agora, což označuje místo, kde se shromažďují lidé a fobos, které zastupuje strach. Pokud taková osoba vyjde ven na světlo, dostává panický záchvat, cítí se obnažena, nedostatečně chráněna ztrácí kontrolu.
Proč?
Důvodem vzniku této poruchy bývá většinou velmi traumatický zážitek. Agorafobici bývají přecitlivělí na své tělesné reakce a přehnaně reagují na pro nás běžné situace. Mají například problém vyjít schody. Agorafobie se většinou projevuje u lidí po 30. roce života. Opravdu jen výjimečně jí trpí děti či osoby starší 45 let. Přičemž častěji trpí agorafobií ženy (3-4%), muži jen 1-2% populace.
Příznaky
Osoba trpící agorafobií se bojí vycházet ven z domu, dělá jí problém fronta či dav, cestování vlakem, autobusem, apod. Pociťuje velkou úzkost v situacích, ze kterých by bylo obtížné uniknout, zvláště při záchvatu paniky. Vyhýbá se situacím, kterých se obává a obává se právě záchvatu paniky.
Jak se porucha léčí?
Léčebnou metodou je terapie, kdy je nemocný postupně vystavován svému strachu, kombinuje se s kognitivní terapií a také farmakoterapií. Antidepresiva omezují úzkost a tělesné příznaky poruchy. Pacient musí být velmi opatrně a pomalu, pod dozorem terapeuta, vystavován obávanému strachu. Učí se pomalu vycházet ven, otevřít okna v bytě i se jen dívá ven ze dveří. Stále více se dostává do kontaktu s obávanou situací a úzkost by měla postupně klesat.
