Tuto sobotu, dne 26. 11. zemřel jeden z nejznámějších komunistických vůdců na světě Fidel Castro. Tento muž s neobyčejným životem je na Kube uctíván téměř jako bůh, ovšem jinde ve světě je na něj pohlíženo skrze prsty.
Fidel Castro stál v čele Kuby přes padesát let, kdy se mu díky vojenskému puči podařilo vymanit kubu z tvrdé diktatury diktátora generála Fulgencia Batisty. Po tomto úspěchu se sám stal lídrem Kuby, která se však opět postupně propadala do hlubin tvrdé diktatury, ze které nebylo úniku.
El comandante, jak se Castrovi přezdívalo, zavedl na Kubě neplacené školství, bezplatnou zdravotní péči a vymýtil negramotnost. Zdejší ekonomika se však během jeho vlády absolutně zhroutila a uvrhla zemi do kolapsu.
Castro si své příznivce získal především neutuchajícím bojem proti imperialismu, ale také svým osobním šarmem. Pro mnohé se stal symbolem vítězství v momentě, kdy jako mladý revolucionář vjížděl do Havany a na ramenou mu seděly dvě holubice. To bylo období, kdy Kuba žila v naprosté agonii z vítězství a Castra považovala za jediného správného vůdce.
Již zmíněný kolaps jej v 60. letech donutil k velmi úzké spolupráci se Sovětským svazem. Rozhodujícím momentem byla podpora invaze do Československa v roce 1968, díky čemuž začal Sovětský svaz Kubu podporovat především materiálně. Další citelná rána přišla pro Kubu v roce 1991, kdy se definitivně zhroutil Sovětský blok a Castro byl nucen opět měnit svou politiku dogmat, ze kterých slevil především v hospodářské oblasti.
Zajímavostí je, že sám Castro byl držitelem Řádu bílého lva I. třídy a také držitelem čestného doktorátu Karlovy univerzity. Castro byl člověkem, který měl téměř nevyčerpatelnou zásobárnu energie. V roce 1986 se dokonce zdálo, že bude vládnout klidně do sta let, kdy při jednom ze svých projevů plameně hovořil bez přestávky přes sedm hodin. Jak se ovšem později ukázalo, tato předpověď se neukázala pravdivou. I přesto však bude Castrovo jméno věčné, se vším pozitivním, ale i negativním, co ve svém životě vykonal.
