Ztráta zraku je vždy velkým zásahem do života daného člověka. Mnoho lidí po ztrátě zraku nad sebou zlomí hůl a smíří se s tím, že život pro ně skončil. Ovšem najdou se i tací, kteří pochopí, že se dá žít naplno i bez zraku, a že se dokonce dají dělat stejné věci jako dříve.
Stewart Jones by o tom mohl vyprávět. Tento muž zapálený do automobilů se mezi nimi pohybuje v podstatě celý život. A právě automobil bylo také to, co mu vzalo zrak. Stačila jedna automobilová nehoda a Steward začal postupně slepnout. Dnes mu je 73 let a zrak ztratil úplně i přesto se však jedná o jedno z nejlepšího renovátorů starých Jaguáru v USA.
V momentě, kdy by se něco podobného stalo normálními člověku nejspíše by se uchýlil ke slepeckému psu a bílé holi a vzdal se všech svých dosavadních koníčků. To ovšem neplatí pro Stewa, který ve svém koníčku pokračoval i nadále a renovace anglických Jagošů patří mezi jeho nejoblíbenější činnosti. Specializuje se především na dvanáctiválcové E-Type a to poslední v pořadí třetí série.
Jeho lahůdkou jsou pak obzvláště zámořské speciály modelů 1973 a 1874, které zná do posledního šroubku. Samozřejmě, že na kompletní renovaci není sám, ale asistenci mu dělá hned několik mechaniků. Sám tvrdí, že auta která staví, sice nevidí, ale cítí je. A naštěstí jej prozatím ani paměť nenechává na holičkách.
Dále Stew také tvrdí, že z automobilu vnímá všechny dojmy krom barvy. Může poslouchat běžící motor, slyší špatný válec, ojnici, nebo cokoliv jiného. Auto si vždy představuje ve své mysli. Samozřejmě se automobilů také dotýká, díky čemuž zná po hmatu automobil lépe než kdokoliv jiný. Vnímá každý svár, prohlubeň pór v laku i kontury. Nejvíce za tohoto muže však mluví jeho vozy, které pravidelně od severoamerického klubu Jaguárů pravidelně dostávají plný počet bodů, což se daří jen málo komu.
